Psi s drajvem jsou tak trochu noční můra všech trenérů psů, kteří se zaměřují na pomoc s “problémovými” psy. Nemyslí se tím tedy trenéry jakýchkoliv konkrétních sportů (ti většinou podobné psy milují a velice často si naopak ke spolupráci vybírají jen ty týmy, kde psím parťákem je právě takový drak). Myslím tím všechny ostatní, kteří se snaží pomoci, aby to psům a lidem v takovém tom běžném vzájemném soužití pokud možno co nejvíce klapalo.
To se totiž takový majitel pejska, se kterým se trochu baví a trochu třeba i něco dělají, rozhodne, že by se mu líbilo, kdyby další pejsek v tom sportu byl o něco víc šikovný. Nebo teprve budoucí majitel psa párkrát viděl na sociálních sítích, jak jsou ti psi extrémně šikovní a co všechno dokáží, a chtějí taky takového parťáka. Chtějí mít psa, který je bude věrně doprovázet, poslechne na slovo a to pokud možno rychle a bez váhání, zároveň se bude tulit a mazlit, kdykoliv chtějí a potřebují a nikdy, opakuji NIKDY by ho ani nenapadlo rozžvýkat jim papuče.
Zejména alogoritmy sociálních sítích nám velmi často předkládají to, o čem si myslí, že se nám líbí. Jednou dáte lajk videu, kde pejsek předvede rychlé a okamžité zastavení na povel, a než se nadějete, máte plný kanál podobných videí. Navíc většina majitelů podobných pejsků se chtějí chlubit výsledky, tím, co se jim povedlo, podělit se o svoji radost z výkonu, předvedení, z toho, jak je jejich pes šikovný. Jenže v kombinaci s neznalostí prvomajitelů draků je neštěstí hotovo. Co vám totiž sítě neukáží, jsou roky a roky práce, chyb a neúspěchů. Neukáží vám ty psy, se kterými to nešlo a nevyšlo, neukáží vám, co se stane, když si takového psa pořídí člověk jako mazlíka domů.
Pojďme si povědět, co to ti draci, psi s drajvem, ve skutečnosti jsou, že je tak pomlouvám. A aby nedošlo k omylu – já je miluju! Ale miluju je s vědomím, o jaké bytosti jde a přijímám je takové, jací jsou…
A co je to drive (drajv)? Zjednodušeně řečeno, je to touha vítězit. Na moment přestaňte rychle číst, nadechněte se a promyslete, co se snažím říct. Vítězit se nedá bez poražených. Drajv je totiž zkrátka a jednoduše soutěživost, soupeření. Pořád nic? Pojďme se na to podívat blíže.
Pes s drajvem bude chtít být vždy a ve všem první a nejlepší. Nejrychlejší, nejsilnější, bude toho chtít mít nejvíc, sám pro sebe a hned. Když se perou štěňátka mezi sebou, často je to bolí a kvíknutí je brzda, kterou matka příroda štěňátkům nadělila, aby je naučila brzdit a komunikovat. Člověk chtěl ale psa (některá plemena) trochu jiná, chtěl, aby se nedali tak snadno zastavit a odradit. Takže štěňátka draků poměrně brzy začnou přicházet na to, že když budou do nějaké míry ignorovat projevy diskomfortu druhých, dosáhnou svého. Přeperou je, zvítězí. Taky brzy zjistí, že když budou sami projevovat diskomfort, nemá to smysl, musí začít přehlížet vlastní nepohodu, jen tak dosáhnou svého a zvítězí. Nenechají se tak snadno odradit. Touží prozkoumat svět, ať to stojí, co to stojí. Všude vlezou, ničeho se nebojí, všechno ochutnají. A chtějí to dělat co nejvíc mohou. Taková štěňátka pak hltají svět všemi smysly – u nového majitele pak ochutnávají nohy od židlí, přeperou koberce, zkouší udělat tunel ve zdi nebo pod pergolou, rozškrábou dveře a přeprat takovou záclonu, to je docela výzva. A budou to dělat pořád a pořád, pokud nespí – najdou si čas se jen vyčurat a vykakat, kde se jim to zrovna líbí. Vezmete je ven? Jejda, tam není čas na venčení, vždyť tam je tolik nových věcí k objevování! Vyčůrat se mohou doma, kde už to všechno znají. Že mají svoje hračky? Jasně, ale oni chtějí objevovat nové, tyhle už dávno znají, chtějí jich znát nejvíc na světě!
Když jejich člověk přijde domů a chce si odpočinout, malé dráče už na něj číhá za dveřmi. Jeho geny mu (v lepším případě) říkají, že člověk je ten, u kterého mají hledat odpovědi, zábavu, spolupráci. Jupí a konečně dráče může naplnit, k čemu bylo zrozeno! Člověče pojď a věnuj se mi, celá moje osobnost po tom křičí, jdeme si hrát, objevovat svět! A budu rychlejší než ty a jednou budu i větší a silnější, koukej, jak jsem dokonalý!
Dobrá, jdeme ven. Dráče začíná tahat, chce být všude a hned. A chce tam být nejdřív! Celý svět je báječný k objevování! Jé, psí kámoš, chci za ním a hned! A koukej, jaký jsem frajer, dokážu s ním hýbat, bude dělat co já budu chtít, heč! Proč už jdeme pryč, já se tady tak bavím! Koukej, ptáček! Toho taky chytím! Kopretina! Voda…miluju vodu a hned teď! Člověče nezdržuj!
V lepším případě prvomajitele napadne, že by bylo fajn zahájit nějakou spolupráci. Vytáhne tedy míček nebo jinou hračku – a dráče je konečně spokojeno. Majitel pár týdnů také – konečně to vypadá, že se štěně unaví! Jenže dráče chce víc – vyzývá majitele je hře znovu a znovu. Tahá a tahá a nechce pouštět. Pouští a chňape po hračce bez ohledu na ruce. Vrhá se za hračkou jak smyslů zbavené, neschopné přestat, dokud nepadne únavou. Jenže to je únava feťáka – naplňovat jen jakési puzení a neučit se u toho přemýšlet a řídit se i přáními a hranicemi okolí je rychlá cesta k závislosti. Prvomajitel dráčete tak musí velmi rychle začít dávat spolupráci pravidla – učit dráče schopnosti kontrolovat vlastní impulsy, učit ho o hranicích svých, nechávat ho potkávat dospělé psy, kteří mu laskavě, ale důsledně vysvětlují pravidla respektu hranic jiných psů. Zabere to hodiny denně, vlastně celý čas, co je pes s vámi. Dráče se učí neustále, neustále testuje vše, co se naučí, protože cesta k tomu být první a nejlepší nemusí být vždycky cesta vzorného skauta, podvodem se přece dá dosáhnout svého rychleji a snadněji. A dráčeti nejde o cestu, jen o cíl.
Dráče roste v mladého draka. Vše, co jste do něj doposud vložili se s pubertou dočká testování. Přerod do dospělosti je provázen sníženým pudem sebezáchovy a spolu s tím roste potřeba ověřovat si hranice– mé i jiných tvorů. Dráče je tím více vedeno svými geny – může chtít být první mezi všemi psy, může zkoušet přestat respektovat domluvené pravidla hry se svým člověkem. Prvomajitele to stojí další hodiny času denně – v prostém soužití pořád dochází k drobným interakcím, plus navíc je potřeba dost času věnovat smysluplné práci psa.Bez práce draci nejsou šťastní, potřebují mít smysl života, potřebují naplnit touhu v genech, potřebují být první a nejlepší, úspěšní. Nemůžete zažít úspěch, když neděláte něco, v čem se neustále posouváte, tedy překonáváte výzvy, kladené na vás zvyšujícími se dovednostmi v dané činnosti. Touhle dobou už málokdy zvládne majitel draka pracovat sám – je potřeba spolupráce s jinými lidmi, ať už s trenéry sportu, nebo stejně nadšenými majiteli, se kterými si pomáháte s přípravou, ať už chystáním placu, pomůcek, potřebujete druhé oči, které vidí to, co vy ne. Stojí to čas a samozřejmě i peníze, obojího nemálo. Cesta k tomu mít draka šťastného nespočívá v omezení jeho feťáctví, nespočívá v tom, že mu ten míček – hvězdu jeho života – vezmete, spočívá v tom, že se naučíte mu ho dopřávat smysluplně, že se ho neučíte používat ke spolupráci, ne jen k fyzickému unavení vašeho psa. Mimochodem – jeho fyzička roste téměř geometrickou řadou, věřte mi, fyzicky s takovým psem vážně neudržíte dlouho krok. Je potřeba zaměstnat mu hlavu i mentálně, a je potřeba, aby byl šťastný, nechávat ho zažívat úspěch. Pak má pocit, že vítězí.
S trochou štěstí a s pomocí spousty hodin, týdnů a měsíců práce, hromad peněz a podpory blízkého okolí budete mít za pár let psa, který se tu a tam bude blížit vašemu původnímu snu. Někdy se všechno sejde a budete šťastní oba, možná budete i na nějaké té bedně. Někdy se štěstí na vás neusměje – ale váš drak by pořád měl být šťastný, pořád by měl cítit, že je jeho život naplněný a spokojený. Bez ohledu na bedny, kokardy nebo na váš osobní život. Vidět svého draka létat, a moci létat s ním – to je neuvěřitelný pocit. Když váš pes zvládne nějakou výzvu, když vás překvapí tím, jak se mu pospojují věci a on je prostě udělá, když ho vidíte, jak dělá, k čemu byl zrozen a vy mu to můžete dopřát a vést ho k tomu, aby to dělal smysluplně… když se naučí nedělat věci, které mu jeho soutěživá povaha našeptává, aby dělal, ale z našeho lidského pohledu nejsou užitečné – a on si raději vybere vás jako odpověď na složitou situaci… když je vztah mezi vámi skutečně o vzájemné komunikaci… tehdy letíte s drakem. Je to nádherný pocit. Ale není pro každého a není zadarmo.
Takže – než si pořídíte domů dráče, prosím, zamyslete se. Na světě je spousta plemen psů, všichni jsou úžasní a mnoho z nich by sedělo k vašemu životnímu stylu možná mnohem lépe. Většinou chceme v životě psa, abychom byli šťastnější. Vážně chcete překopat celý svůj život jen proto, abyste tu a tam zažili pár prchavých chvil letu s drakem?